"Kurva. To je počasí," poznamenala jsem vycházejíc z knihovny poté, co jsem schytala dávku prašanu rovnou do obličeje. Ne, že by sněžilo. To se jen zvedl vítr a s ním i to, co leželo na zemi.
Jedete na sever a myslíte si, jakou zažijete parádní zimu. No... Zatímco Česká republika vstoupila do nového roku při ranní teplotě okolo -15°C a momentálně je zasypaná sněhem, na jihu Finska byla na Nový rok odpoledne sotva nula. Sníh nikde. Pak to přišlo. Tady na jihu až (!) -18°C bez sněhu, na severu v laponském Muonio bylo -41,7°C. Pak dokonce i nasněžilo. A pak to trochu roztálo. Pak zase nasněžilo... Takže ve výsledku je všude náledí pokryté zcela nevinně vyhlížející vrstvičkou prašanu. Led se zase rozteče, aby mohl ztuhnout v trochu jiném tvaru. A aby ho zase pokryl další roztomilý snížek.
 |
| Řeka Aurajoki, most Kirjastosilta, Turku |
Výhodou pro obuv či tlapky všech zúčastněných je, že v Turku se na rozdíl od Brna a mnoha dalších českých měst nesolí. Cesty se prostě zasypávají štěrkem. Tedy, Finové zase solí máslo, ale to je jiná kapitola. Alespoň už je tu ten sníh, i když ho není moc. Mexičané a Korejci by s tímto tvrzením nesouhlasili, ale to je tím, že nemají na FB zajištěný pravidelný příjem zasněžených krajinek z Čech.
 |
| Řeka Aurajoki, Turku |
Čeho je tu ovšem někdy zbytečně moc, je vítr. Může být nula a vy se stejně budete třást jako osika, pokud se do vás trocha toho větru opře. Ve směru větru se navíc stěhuje i sníh. Například ze země do úrovně obličeje, takže po letech objevuji výhody kapuce. Na druhou stranu, když nefouká, je radost se projít. Teď v zimě to zrovna není moc patrné, ale Turku je zelené město. Finové a odvážnější cizinci se s radostí můžou i projet na kole. Ano, i v lednu, i na ledě, ideálně však se zimními gumami. Ano, vážně. Všude jsou kola a téměř všude jsou součástí chodníků pásy pro cyklisty.
