Pejsci se ničeho nebojí

Ano, je to pravda.

Raci v Ikee

Znáte ten vtip o tom, jak probíhá pohovor do Ikey?

Přijde takhle zájemce o zaměstnání do místnosti, kde leží na zemi rozložená židle, a slyší:

"Tak se u nás posaďte."

Ikea je známá tím, že si většinu nábytku musíte složit sami doma, a neméně známé jsou ikeácké návody. Věděli jste, že v Ikee už můžete podle návodu i jíst?

Návod začíná instrukcí: "Umyjte si ruce."

A končí: "Pokud chcete, strčte do raka prst a vytřete z něj máslo. Dobré, ne? A opravdoví milovníci raků mu můžou ještě vysát hlavu - kořeněné šťávy chutnají opravdu skvěle!"

Když jsem ráčkovi podle pokynů utrhla končetinu, holčička od vedlejšího stolu, která ještě před několika minutami říkala, že příště jí bude stačit jen 5 masových kuliček, ale takhle se aspoň táta nacpe a bude ještě tlustější, vyjekla: "Ona mu utrhla klepítko!", načež jsme se na sebe s maminkou usmály a rozloučily se...

Ikea je prostě vždycky dál, má už i podrobný návod na jídlo. A taky ukazuje nečekané cesty, jak si kolem sebe v narvané jídelně udělat trochu víc místa.

Pozn.: Při natáčení tohoto videa nezemřelo žádné zvíře.

Kůň počítá

Kůň počítá kde co. Někdy je to užitečné, někdy zajímavé, a jindy třeba k naštvání.

Představte si, že je vám jednou za čtyři týdny asi tak dva dny fakt špatně. Nemůžete spát, protože vás bolí půl těla, nevíte, jak si lehnout nebo sednout, a tak občas trochu kopete nohama, jako by vám to mělo pomoct od křečí. Počítáte. Za jak dlouho zabere prášek, za jak dlouho si můžete vzít další…

2 dny každé 4 týdny, tj. 26 dní ročně… v piči.

Nedělní nákup

Dnes jsem s krvácejícím srdcem oželela víno. 
...
Tím chci říct, že se mi v nákupním košíku proděravělo balení s vepřovým srdcem.
Všimla jsem si toho ve chvíli, kdy mi začala krev kapat na nárt.
Pokladní mi s mírně vytřeštěnýma očima pomohla s očištěním nákupu papírovými utěrkami a nabídla dezinfekci na ruce. 
...
A v Alku mají v neděli zavřeno.

Finské jaro

25.4. konečně sněžilo i v Turku. Několikrát. 

25.4. jsme v Turku uvítali jaro. Několikrát. 

Matrace s příběhem

Kůň bude mít hosty!

Na místních kolejích naštěstí není problém s návštěvami, pokud budou spát u vás v pokoji. Na druhou stranu by bylo fajn, kdyby ta návštěva měla na čem přespat. Pár lidí tady matraci navíc má. Úplně by stačilo se s nimi domluvit na půjčení, kdyby to bylo na víkend. Na víc dní už se mi je s tím ale úplně nechtělo otravovat a případně blokovat jejich návštěvy. Z místního facebookového blešáku už pár úlovků mám (lampu, zrcadlo, kolo...) Občas tu někdo nabízí i lacinou matraci. Třeba zrovna teď za 5 euro. No nekup to! Tak jsem koupila. Na obrázku vypadala jako taková ta tenká matrace za pár korun z Ikey, tloušťkou spíš žíněnka, co ji smotáte a odnesete ve větší tašce. Cena by taky odpovídala něčemu takovému.
Domluvily jsme se s prodávající předávající na předání v 6 večer. Sice jsem byla mírně nastydlá a nikam se mi nechtělo, ale půjčila jsem si od spolubydlící lítačku (bez fotky) a jela jsem.
Přes FB mi ještě slečna napsala, že mám jet autobusem 55 nebo 56, což vůbec neodpovídalo tomu, co mi našel Google, ale fungovalo to. Poděkovala jsem a upozornila ji, že odteď nebudu online a kdyby se něco stalo, má mi zavolat na číslo +420... Na místo jsem přijela nepříjemně brzo, tj. o 20 minut dřív. Foukalo, ale už nepršelo. Co bylo horší, adresa, kterou mi prodávající poslala, byla adresa celého "bloku", tedy seskupení několika menších bytovek. To, že jsem si vyfotila nejen adresu a mapu, ale i celá jména prodávající a předávající z chatu, považuji za náhlý záblesk génia ve mně. To, že jsem jedno z těch jmen ve verzi bez diakritiky našla na jedné z poštovních schránek, a že na té schránce bylo kromě jména i číslo bytu, už ale považuji za čirý zázrak. Zazvonila jsem, ale doma nikdo nebyl. Tak jsem se prošla okolo domů, po lese... Vrátila jsem se, znovu vyšplhala do 3. NP a zazvonila. Tentokrát úspěšně.

Všechny tyhle domy mají adresu Emmauksenkatu 7

Otevřela mi usměvavá Vietnamka s krásným přízvukem, který mi připomněl, že nejen Francouzům je špatně rozumět, když mluví anglicky. Za svých 5 euro jsem dostala klasickou, tlustou, 80 cm širokou matraci z Ikey. Při pomyšlení, že tohle potáhnu přes celé město autobusem, jsme zbledly obě. Zbledl i řidič autobusu:
- Za tohle budeš muset zaplatit.
- OK, kolik.
- *Ukazuje prstem na displej, na kterém svítí 6 euro.*
- "Ale bude to platit i do dalšího autobusu?," ptám se anglicky. *No bezva, jízdenka pro matraci mě vyjde dráž než samotná matrace.*
- "Dostaneš lístek," odpovídá finsky řidič.
Usadila jsem matraci na 2 sedačky za řidiče tak, aby mu nepřekážela ve výhledu. Sama jsem si sedla za ni. Když jsem měla přestoupit na jiný autobus, vystoupila jsem zbytečně brzo, takže jsem s matrací na hlavě zdolala místo 1 zastávky 2. Lidé se po mně otáčeli, někteří se chápavě usmívali. Další mi v přístřešku na přestupní zastávce vyklízeli lavičku, abych si mohla odložit. Jedna slečna mi dokonce nabídla při nastupování pomoc, ale poté, co jsem zdolala schodiště, jsem si už připadala neporazitelná a s úsměvem jsem ji odmítla. Vzhledem k tomu, že jsem chvílemi neviděla na cestu a docela foukalo (tak jak to umí právě v Turku), mě vlastně překvapuje, že jsem s sebou po cestě vzala jen jedno reklamní áčko.
Po druhém autobuse už stačilo vynést matraci do kopce. V půlce cesty sněžení zesílilo, ale mně bylo z aprílového sněhu do smíchu, protože jsem byla skrytá pod matrací. A jelikož mě hřál pohyb a radost ze skvělého obchodu, nebyla mi ani zima. Tak trochu jsem předpokládala, že až budu procházet přes společenskou místnost, někdo se mě zeptá, co to proboha táhnu. A já řeknu, že pro to mám hloupé vysvětlení, ale nikdo se (naštěstí) nezeptal.
Předpokládám, že spát se na ní bude dobře. Ale taky doufám ve 2 věci: že jsem si donesla jenom matraci a že se mi ji podaří koncem května někomu střelit, taky aspoň za těch 5 euro...

Perlička na závěr: přesně ve stejném souboru bydlí moje kamarádka, kterou jsem už jednou navštívila a byly jsme se projít po okolí, do lesa... Ale jelikož jsem si nepamatovala její adresu, přišla jsem z jiného směru a ona o den dřív uklidila z verandy běžky, myslela jsem si, že to není to stejné místo a bylo mi blbé vylézt do patra a okukovat jmenovky na dveřích.

Finnish Nightmares - Outcome of the Questionnaire (in English)

As I promised, I am sharing the results of the survey about stereotypes in the Finnish Nightmare comics.
I tried to put it here with all the text and pictures but my eyes were bleeding when I saw the result, so please, see the pdf file. Thanks to everyone who answered my questions and/or shared them with others! :)

Gramatika s Jaimem

Sedím takhle na hodině finské gramatiky vyučované ve finštině a snažím se dávat pozor. Diskutovaná látka zase tak složitá není, ale zatím moc dobře finsky neumím, takže je to dost náročné... Koukám před sebe a z ničeho nic se mi vybaví scéna z Game of Thrones, ve které Jaimemu Lannisterovi usekli ruku. "Wow. Proč teď?" Okamžitě se mi začne vybavovat krátká diskuze, kterou jsme měli kolem této scény v kanceláři. Pozornost je v tahu. "No ale počkat? Proč zrovna teď? A proč zrovna tohle? Vždyť od té doby jsem viděla tolik filmů, třeba zrovna před týdnem Sedm. Tam by bylo z čeho vybírat..."

Finnish Nightmares

Znáte Finnish Nightmares? 
Ano? Výborně, můžete si připomenout nejpopulárnější obrázky. 
Ne? Seznámíte se! 

Karoliina Korhonen pomocí obrázků s krátkými texty popisuje nejčastěji situace, které jsou podle ní pro Finy nepříjemné. Jedná se vlastně o ilustrované stereotypy. Jelikož o těchto stereotypech píšu seminárku, rozhodla jsem se udělat kratinký průzkum založený právě na Finnish Nightmares. 

V současné době existují dva anonymní dotazníky: český a finský. Finský je v angličtině, ale je určený pouze Finům. Postupně sbírám odpovědi, v závěru bych ráda porovnala české a finské výsledky.

Máte-li nějaké finské přátele, prosím, neváhejte a pošlete jim odkaz přímo na finský dotazník. Čím víc odpovědí, tím líp :) 

Stejně tak jsou Češi všeho věku zváni k vyplnění české verze! 

Výsledky průzkumu časem zveřejním na tomto blogu.

Zima v Turku - první dojmy

"Kurva. To je počasí," poznamenala jsem vycházejíc z knihovny poté, co jsem schytala dávku prašanu rovnou do obličeje. Ne, že by sněžilo. To se jen zvedl vítr a s ním i to, co leželo na zemi.

Jedete na sever a myslíte si, jakou zažijete parádní zimu. No... Zatímco Česká republika vstoupila do nového roku při ranní teplotě okolo -15°C a momentálně je zasypaná sněhem, na jihu Finska byla na Nový rok odpoledne sotva nula. Sníh nikde. Pak to přišlo. Tady na jihu až (!) -18°C bez sněhu, na severu v laponském Muonio bylo -41,7°C. Pak dokonce i nasněžilo. A pak to trochu roztálo. Pak zase nasněžilo... Takže ve výsledku je všude náledí pokryté zcela nevinně vyhlížející vrstvičkou prašanu. Led se zase rozteče, aby mohl ztuhnout v trochu jiném tvaru. A aby ho zase pokryl další roztomilý snížek. 

Řeka Aurajoki, most Kirjastosilta, Turku

Výhodou pro obuv či tlapky všech zúčastněných je, že v Turku se na rozdíl od Brna a mnoha dalších českých měst nesolí. Cesty se prostě zasypávají štěrkem. Tedy, Finové zase solí máslo, ale to je jiná kapitola. Alespoň už je tu ten sníh, i když ho není moc. Mexičané a Korejci by s tímto tvrzením nesouhlasili, ale to je tím, že nemají na FB zajištěný pravidelný příjem zasněžených krajinek z Čech.

Řeka Aurajoki, Turku

Čeho je tu ovšem někdy zbytečně moc, je vítr. Může být nula a vy se stejně budete třást jako osika, pokud se do vás trocha toho větru opře. Ve směru větru se navíc stěhuje i sníh. Například ze země do úrovně obličeje, takže po letech objevuji výhody kapuce. Na druhou stranu, když nefouká, je radost se projít. Teď v zimě to zrovna není moc patrné, ale Turku je zelené město. Finové a odvážnější cizinci se s radostí můžou i projet na kole. Ano, i v lednu, i na ledě, ideálně však se zimními gumami. Ano, vážně. Všude jsou kola a téměř všude jsou součástí chodníků pásy pro cyklisty.